Beton je další ze seznamu našich srdečních záležitosti. O dřevě, kovech a crittallu jsme se už rozepsali. Beton nesmíme a hlavně nechceme vynechat.
Je starý stovky let – tedy je svým způsobem tradičním materiálem. Je autentický, krásný sám o sobě bez jakéhokoli zásahu. Evokuje nám vyschlé zatvrdlé říční dno, plné kamínků. Proto, byť přírodním materiálem zcela není, má jeho nádech. Milujeme jeho jednoduchost a univerzálnost. Umožňuje nám celou řadu tvarů, struktur, textur. Jak z pohledu frakce použitého kameniva, tak z pohledu možných otisků, vrypů do povrchu před vytvrdnutím. Je fascinující svou pevností v tlaku a v kombinaci s výztuží, která vylepšuje jeho odolnost v ohybu, se snoubí v dokonalou synergii. Zkrátka důvodů je celá řada a nejen proto jej rádi ve svých návrzích používáme.
Dnes už se nad umyvadlem z betonu nikdo nepozastaví. Nicméně v době, kdy jsme navrhli betonové umyvadlo, které je dodnes k vidění v našem ateliéru, to bylo hodně netradiční.
Začali jsme zkoumáním ideálního tvaru. Obecně tou nejtěžší disciplínou při vymýšlení tvarů interiérových prvků je vždy vývoj šablony/formy. Architekt se na svůj návrh nemůže dívat jen z hlediska výsledného vzhledu. Zásadní je, vymyslet produkt tak, aby se dal dobře a efektivně vyrobit a aby obstál ve funkci, pro kterou je určený.
My jsme si tvarové řešení ověřili tím, že jsme vytvořili umyvadlo z MDF desek a opatřili ho velmi odolnou žlutou akrylátovou barvou Teknos Futura. Přestože MDF desku lze zcela laicky nazvat „hrubším papírem“, i tak s námi toto umyvadlo přežilo několik let. Když jsme si tak byli jistí správností tvaru, vrhli jsme se do tvorby z betonu. Všechny stěny umyvadla jsou vyztužené klasickou kovovou armaturou, což s sebou přirozeně nese určité omezení subtilnosti stěn. Zajímavostí při vývoji tvaru bylo řešení odtoku – jak zajistit dokonalou funkčnost a zachovat čistý geometrický tvar? Nám se osvědčila volně ložená deska na čtyřech trnech s lehce menším půdorysem než je vnitřek umyvadla. Po obvodu desky tak vznikla spára pro odtok vody. Výsledkem je čistý obdélníkový tvar umyvadla bez klasického odtoku s hrubou texturou betonu.
Mirek už nějakou dobu pracuje na vývoji elegantního tenkostěnného venkovního krbu z betonu. Je to něco, co na trhu nemá obdoby a již letos by měl spatřit světlo světa. Pomineme-li velkou výzvu v podobě vývoje ideálního žáruvzdorného betonu, zůstává nám tu ta pravá výzva pro architekta – návrh formy. Ta musí být vymyšlena tak, aby se do ní dal beton vylít a zvibrovat, přičemž nesmí dojít k jejímu poškození. Jelikož opakovatelnost použitíformy je jedinou cestou pro zajištění efektivní a ekonomické výroby. Je potřeba mít na mysli, že forma je dražší než samotná betonáž.
Na formu se však nemůžeme dívat pouze z pohledu realizovatelnosti, ale musíme ji vnímat také z pohledu funkčnosti finálního produktu. Přeci jenom, návrh krbu má své zákonitosti. Správný odtah kouře je jednou ze zásadních věcí, kdy musí být dodržený speciální řez a speciální poměr mezi nasáváním a odtahem. Zadní stěna vnitřku krbu musí být ve výšce 20cm mírně nakloněná dopředu, aby vznikající kouř nad plamenem měl tendenci shlukovat se v jednom bodu, získával na rychlosti, čímž se zvyšuje tah a zlepšuje odvod kouře. To vše musí na závěr posvětit specialista.
Jak bude celý výsledek vypadat, na to si musíte ještě chvilku počkat. Každopádně se vše blíží ke zdárnému konci a my už se s Vámi brzy podělíme o další střípky z vývoje.