Pokračujeme v seriálu o tom, co nás v archicraftu baví. Po crittallu a kovech se podíváme na dřevo – materiál, který prověří zkušenosti architekta. Zároveň mu ale nabízí široký prostor pro kreativitu. Hra s druhem dřeva, jeho vlastnostmi, povrchovými úpravami…to je něco, co nás asi nikdy neomrzí
Když v interiéru pracujete se dřevem, hned v začátku máte před sebou úžasnou paletu různých druhů dřevin. A to nejenom co do barevnosti, ale vybíráte si i podle kresby dřeva, jeho tvrdosti a dalších vlastností. Proto je potřeba přemýšlet nejen o vzhledu, ale i o tom, pro jaký účel dřevo zamýšlíte použít, aby ve své roli obstálo. Třeba měkké dřevo na stůl do restaurace prostě nepatří. Zároveň nás ale nebaví zůstávat neustále u sice prověřeného, ale již několikrát opakovaného dubu. Proto jsme například pro Bageterii Boulevard na Poříčí vybrali exotický druh dýhy redgum, kde nás naprosto uchvátila rozdílnost v barevnosti jádra a bělu. Takové dřevo, když se hezky nakrájí, vytvoří opravdu kouzelný výsledek, který už nepotřebuje žádné zvláštní tvarování. Kresba dřeva v takovém případě naprosto stačí a utáhne celý interiér.
Povrchová úprava dřeva je téma pro nekonečný seriál. Dnes tedy trochu z rychlíku…Co je nejpodstatnější zmínit – povrchová úprava není jen o ochraně dřeva! Je to další dílek kreativní skládanky při práci se dřevem. Můžete si hrát se strukturou (hladké dřevo, katrované, kartáčováné…), s intenzitou krytí, matovostí. Například impregnace se zcela vsákne a změní odstín celkem nepatrně, přičemž matovost zůstává stejná. Nebo můžete použít lak, kde si určujete stupeň matu (lesku) nebo voskový olej a další…možností je opravdu hodně. Nutno ovšem podotknout, že vždy dojde ke změně odstínu dřeva – i když třeba jen lehké. V neposlední řadě je potřeba pamatovat na UV ochranu, protože některé dřeviny (např. ořech) mají v sobě silice s extrémním sklonem ke žloutnutí. To pak může být nepříjemným překvapením. Třešničkou na dortu povrchových úprav je opalování dřeva, se kterým máme krásnou zkušenost z bytu Shou Sugi Ban – o tom blíže někdy příště.
Zkušenosti architekta často prověří hrana. Pokud budeme mluvit o dýhovaném stole, nejjednodušší je opatřit hranu stejnou dýhou, která je použita na desce. Tady ale nastává problém, že tam, kde by logicky měl být viditelný příčný řez dřevem, je najednou podélná kresba. Životnost takovéto hrany je navíc opravdu nízká. Proto je z hlediska odolnosti lepší použít švartnu – což je 3mm silná „dýha“. Nelogičnost kresby tím však nezmizí. Celkem používaným řešením je tedy masivní nákližek – ten je odolný a vyřeší vzhled příčného řezu dřevem.
Podstatný „detail“ je i to, že práci se dřevem často neděláme od stolu. Třeba za výběrem dýhy pro zmiňovanou Bageterii Boulevard jsme vyjeli do dýhárny ve Zbraslavi, kde jsme v obrovské hale procházeli kolem asi pětiset druhů dýh, aby nám padl do oka právě redgum. Od té doby jsme tam byli nesčetněkrát.
Investory často vystraší, pokud architekt začne mluvit o jiných dřevinách, než jakými jsou notoricky známé – dub, buk a podobné. Kalkulačka v hlavě okamžitě začne pracovat. Máme pro Vás malé uklidnění. Cena dýhy v konečném důsledku udělá strašně málo. Je to surovina, u které je drahá její aplikace na nosič (desku) a povrchová úprava. Často pak platí, že přestože se vybere třeba dvakrát dražší dýha, interiér jako celek to prodraží třeba jen o deset procent.
Se dřevem pracujeme rádi a po těch letech můžeme s klidným srdcem říct, že to umíme. Ono taky když člověka něco baví, osvojí si to celkem rychle a do hloubky. Nicméně jsme rádi, že práce se dřevem je tak rozmanitá, že je pořád co zkoušet, kombinovat, aby byl výsledek neotřelý, zábavný…no, zkrátka abychom zase našli nějakou neprošlapanou cestu. Protože to je archicraft!
A o čem přesně sní Tomáš s Mirkem v souvislosti s prací se dřevem? Co je z dřevěných nápadů mimo práci archicraftu nadchlo? A hlavně jak v minulosti se dřevem kouzlili ve svých realizacích, o tom Vám napíšeme v příštích dílech. Máte se na co těšit.